Historie

Budova školy byla vystavena roku 1875. 

Přehled denních studijních oborů:

1920/1921 – 1961/62 VOŠ (Veřejná obchodní škola) - dvouleté studium
1950/1951 – 1992/93 VHŠ (Vyšší hospodářská škola) 
1967/1968 – Střední škola ekonomiky a služeb, 
1974/1975 – Střední ekonomická škola) - čtyřleté studium
1965/1966 – 1971/1972 SA SVVŠ (Studium abiturientů SVVŠ) - dvouleté studium
1968/1969 – 1971/1972 DOŠ (Dívčí odborná škola) - dvouleté studium
1972/1973 – 1977/1978 EŠ (Ekonomická škola) - dvouleté studium
1989/1990 – 1997/1998 OŠ (Obchodní škola) - tříleté studium
1989/1990 – 1997/1998 RŠ (Rodinná škola) - čtyřleté studium
1989/1990 – 1996/1997 OA (Obchodní akademie) - pětileté studium
1997/1998 – dosud Obchodní akademie (OA) - čtyřleté studium
1997/1998 – dosud Vyšší odborná škola (VOŠ) - tříleté studium 
2004/2005 – dosud Ekonomické lyceum (EL) - čtyřleté studium
Ekonomické školství v Příbrami má svůj počátek v roce 1920, kdy byla zřízena "Veřejná obchodní škola v Příbrami". 
Vyučovalo se v budovách klasického gymnasia a reálky,
tj. v budovách dnešní střední zdravotnické školy a základní školy v Jiráskových sadech. 
Další útočiště obchodní škola našla v letech 1924 až 1939 v 2. patře budovy radnice. 
Během okupace sídlila v jedné z budov báňské akademie, jejíž provoz nacisté zakázali tak, 
jako tomu bylo v případě všech českých vysokých škol. 
R. 1944 se zákaz rozšířil i na všechny protektorátní obchodní školy. 
Chod školy byl obnoven hned po válce, ale nadále se střídala provizória v různých budovách. 
V roce 1950 navíc hrozilo definitivní uzavření školy. 
Tehdejšímu řediteli Vladimíru Čapíkovi se podařilo prosadit zavedení úplného středoškolského, 
tj. čtyřletého modelu výuky. Existence nedávno zavedené "Vyšší hospodářské školy" byla opět ohrožena r. 1953, 
kdy V. Čapík odcházel do důchodu. Tehdy se škola měla přestěhovat do Berouna. 
Energické vystoupení zástupců rodičů i příbramských firem školu ponechalo ve městě a navíc se konečně 
dočkala důstojného umístění. 
Přestěhovala se do budovy, kterou r. 1875 nechal postavit tehdejší starosta Karel Hail pro potřeby 
Učitelského ústavu. Škola nadále procházela organizačními změnami, při nichž střídavě 
expandovala do dalších budov, mj. na Zámeček, dále na střední zdravotnickou školu, a zase se redukovala 
a samozřejmě měnila své jméno. K nejradikálnější změně v obsahu i formách výuky došlo po roce 1989.
Roku 1990 se poprvé otevírá tehdy pětiletá, později čtyřletá "Obchodní akademie". 
Terciární stupeň reprezentuje "Vyšší odborná škola", jež svůj chod zahájila o 4 roky později. 
Další rozšíření nabídky středoškolského studia skýtá od r. 2004 "Ekonomické lyceum". 
Lycea v moderním českém školství navazují především na tradici francouzskou, 
tedy poskytují všestranné vzdělání, jež má představovat odrazový můstek pro úspěšná univerzitní studia. 
Navíc však nabízejí určitou specializaci oproti běžným gymnáziím. 
V případě Ekonomického lycea Příbram jde nejen o ekonomické předměty, 
ale též o informatiku a výuku cizích jazyků.
  AKADÉMIA A LYKEION
V letech 389-388 př. n. l. navštívil athénský filosof Platón (427-347 př. n. l.) jižní Itálii a Sicílii. 
Na dvoře sicilského tyrana Dionýsia se pokusil realizovat své představy o ideálním státu, 
které vložil do svého spisu Ústava. Pokus zjevně nedopadl dobře, soudě podle toho, 
že Dionýsios prodal Platóna do otroctví. Po návratu ze Sicílie (kolem roku 387 př. n. l.) 
zakládá Platón v athénském háji a stejnojmenném předměstí Akadémia filosofickou školu,
která začala být nazývána podle místa svého vzniku. Háj nesl jméno po svém bájném ochránci, 
héroovi Akadémovi. Platónova Akademie navazovala na pýthagorejské tradice. 
Těžiště vzdělání spatřoval její zakladatel v takových disciplínách jako je geometrie, aritmetika, 
astronomie a nauka o harmonii. Ty pak měly být úvodem k nejvyšší formě rozumové činnosti, k dialektice. 
Platón v Akademii vystupoval s tematicky vymezenými přednáškovými cykly, v nichž představoval 
své filosofické názory. Jeden takový cyklus pojednával "O dobru". 
Na Akademii samozřejmě nevyučoval Platón sám. 
K působení na Akademii přizval mnohé z nejvýznačnějších učenců své doby, mj. i Aristotela. 
Po Platónově smrti se v čele Akademie střídají scholarchové, vesměs opět významní filosofové. 
Athénská Akademie fungovala nepřetržitě až do r. 529 n. l., kdy ji zrušil byzantský císař Justinián, tedy 916 let. 
Myšlenku obnovit athénskou Akademii přinesla až renesance. 
Roku 1438 zakládá Cosimo de Medici ve Florencii instituci nazvanou Accademia Platonica. 
Postupně bylo jen v Itálii založeno kolem 500 institucí nesoucí označení Accademia, 
z nichž mnohé se dopracovaly cenných vědeckých úspěchů, mj. Accademia della Crusca (1582 Florencie), 
Accademia dei LinceiAccademia dei Lincei (1603 Řím), Accademia delľ Arcadia (1690 Řím) aj. 
Pod italským vlivem jsou zakládány další instituce zvané akademie i v jiných evropských zemích. 
Některé mají charakter universit (např. Academia Istropolitana, tu roku 1467 založil v Bratislavě Matyáš Korvín), 
pro jiné je typická náplň badatelská (Académie française, ustanovená roku 1632 Ludvíkem XIII. a podporovaná 
kardinálem Richelieu). 
První obchodní akademii v rakouské monarchii založila Marie Terezie r. 1754. 
Byla jí Academia di commercio e nautia v Terstu. 
První obchodní akademie na území českých zemí byla založena r. 1856 v Praze, o dva roky dříve než ve Vídni. 
Vyučovacím jazykem zde však byla němčina, proto český spolek obchodnický Merkur 
prosadil r. 1872 založení Českoslovanské obchodní akademie s vyučovacím jazykem češtinou. 
"Ottův slovník naučný" (I, 604) definuje tento typ školy následujícími slovy: 
"Akademie obchodní jest vyšší škola obchodní, která svým učebným plánem podstatně se liší od střední a 
pokračovací (nižší) školy obchodní či kupecké. 
V akademiích obchodních směřuje se k tomu, aby akademickými výklady poskytlo se posluchačům, 
akademikům, příležitosti nabýti důkladného odborného vzdělání vědeckého, nezbytného pro obchodníka, 
jenž má vynikati rozhledem. Účelu tohoto má se dosíci jednotným rázem vzdělávacích prostředkův,
i mají se akademikové takovým způsobem theoreticky a prakticky připravovati pro obchod ve všech jeho způsobech."
Obdobné školy fungovaly i v Německu (Höhere Handelsschule) a Francii (École supérieure de commerce). 
V obchodních akademiích Rakouska-Uherska se vyučovalo následujícím předmětům: 
"arithmetice kupecké, algebře a geometrii, účetnictví a písemnostem kupekým, obchodní korespondenci, právu směnečnému, obchodnímu a živnostenskému, politické ekonomii a statistice, nauce o obchodě, zeměpisu a dějepisu obchodnímu, chemii, fysice a nauce o zboží, jazyku zemskému a němčině povinně, nepovinně též angličtině, francouzštině, italštině, ruštině, polštině".
Forma střední školy zvaná lyceum se dočkala největší popularity ve Francii, 
kde jsou zaváděna brzy po revoluci r. 1789. 
Jejich posláním je poskytnout studentům všestranné vzdělání, a tak je dobře připravit na univerzitní studia. 
Původ lyceí sahá opět do starověkých Athén. Slovem Lykeion se nazývalo v Athénách místo, 
kde byl uctíván Appolón Lykeios, tj. "světlý". Tam byl zřízen první athénský gymnasion, "cvičiště", 
později i místo duchovní výuky. Svou vědeckou i pedagogickou činností Lykeion nejvíce 
proslavil Aristoteles (384-322 př. n. l.). V 17 letech se Aristoteles stal žákem Platóna. 
Na Akademii působil až do smrti jejího zakladatele r. 347 př. n. l. 
Poté vyučoval na různých místech, mj. v makedonské Pelle, kde se stal osobním učitelem Alexandra, 
syna Filippa Makedonského (343 př. n. l.). Kolem r. 335 př. n. l. přetváří gymnasion v Lykeiu ve 
filosofickou školu nového typu. Vedle bohaté knihovny a názorných učebních pomůcek se Lykeion vyznačoval 
efektivní dělbou práce mezi příslušníky školy, která umožňovala vést systematické výzkumy z nejrůznějších oblastí, 
od studie srovnávající ústavy řeckých městských států po spisy klasifikující živočichy či atmosférické jevy. 
Lykeion se stal vzorem pro nejvelkorysejší vědecké centrum antického světa, alexandrijské Museion s Bibliothékou. 
Rostoucí věhlas alexandrijské instituce měl za následek postupný úpadek athénského Lykeia. 
Myšlenka školy spojující teoretické schopnosti s praktickými dovednostmi i výzkumem však nezanikla, 
ale dočkala se své první renesance už v antickém Římě, kde tak byly nazývány nejprve filosofické školy. 
Později na nich začali vyučovat též řečníci, matematici a lékaři.