Letní tábor Anor 2012

 

Napůl prázdninový výlet do Anoru

Dne 15. července se čtrnáctičlenná skupina studentů a učitelů OA a VOŠ Příbram vrátila z mezinárodního Tábora mládeže, který v rámci partnerské spolupráce mezi městy Příbram, Anor (Francie), Aken (Německo) a Gizalki (Polsko)  zorganizovala v tomto roce francouzská strana v zastoupení paní Elisabeth Bolvin, prezidentky výboru Comité de Jumelage ANOR-EUROPE. S podrobně rozepsaným desetidenním programem v ruce jsme se pátý prázdninový den vydali směr Francie do partnerského městečka Příbrami - do Anoru. Přivítala nás vedoucí francouzské skupiny – rodilá Češka Anička. Bylo to obrovské štěstí, protože Francouzi, se kterými jsme měli komunikovat, anglicky neuměli. Kromě Francouzů přijeli také němečtí studenti, kteří také anglicky téměř nehovořili, a polští studenti, kteří nám nejlépe rozuměli, když jsme mluvili pomalu česky. V Anoru nás také přivítal déšť..

Z pobytu máme ale mnoho pěkných zážitků. Nadšení jsme byli z exkurze do Evropského parlamentu v Bruselu, návštěvy akvária NausicaaBoulogne sur mer, odkud máme dohromady stovky fotek, a lanové dráhy nad „jezerem“ nedaleko od Anoru, kde jsme se sportovně vyřádili. Dále vzpomínáme na večerní povídání, společnou přípravu typických národních jídel, malování triček, taneční vystoupení, přírodu a klid kolem a na velkolepý ohňostroj na oslavu státního svátku. To vše bylo ohromné. Na druhou stranu si také budeme pamatovat neustálé čekání na nedochvilné anorské pořadatele a úplnou změnu náplně programu. Podle plánu se dodržovala jedině strava třikrát denně a bruselský a boulogneský výlet, které musely být datově dodrženy. Program se měnil tak často, že jsme i několikrát denně nevěděli, co se příští hodinu bude konat. Museli jsme být pořád ve střehu, abychom nic nezmeškali. Nejhorší bylo, že čas od času nebylo co zmeškat.

V komunikaci se studenty jsme si někdy pomáhali moderní technikou. Ti, co internetové překladače znají, jistě vědí, jakých výtvorů jsou schopné. Ale občasné dokonalé zmatení jazyků rozesmálo nejednoho člověka.

Tímto článkem nechci říct, že by se mi pobyt nelíbil. Prožila jsem spoustu krásných věcí, dostala se do mnoha nových situací, poznala novou kulturu a jiné země, seznámila jsem se s dalšími lidmi, se kterými doufám zůstanu v kontaktu. Hodně mě ale zklamala organizace programu tábora z francouzské strany. Kdybych se ale měla rozhodnout, jestli pobyt chci absolvovat znovu, stoprocentně bych se zúčastnila. Vše se konalo v jiném duchu, než jsem očekávala, ale stejně to bylo super.


Nela Rychterová, studentka 3. A
Obchodní akademie a VOŠ Příbram

--------------------------------------------------------------------------------------------

DENÍK Z ANORU (FRANCIE)

 

1.      den (5. července)

Do Anoru jsme dorazili kolem 19. hodiny za hustého deště. Nikdo však netušil, kde se naše ubytování nachází. Naše aktivně založené a jazykově vybavené paní profesorky neváhaly a okamžitě se vrhly do spárů provazů deště. Po chvíli se vrátily s úsměvem na rtech, jelikož vedoucí tábora je rodilá Češka. Proběhlo ubytování na pokojích v mezinárodním složení a společná večeře (desert zmrzlina mars). V táboře jsme společně s Francouzi, Němci a Poláky. Večer proběhl ve volném režimu z důvodu seznámení s novým prostředím a spolubydlícími. Učitelé nás rozdělili do mezinárodních skupinek. Naším úkolem bude příprava jídelny a jídla, mytí nádobí a úklid společných prostor včetně záchodů. Moc jsme byli nadšení. Počasí nám první den nepřálo a nám nezbývalo nic jiného než doufat, že to další dny přejde.

 

2.      den (6. července)

Počasí nám bohužel stále nepřeje. V půl osmé nastoupila první skupina na přípravu jídelny a snídaně pro ostatní. Jinak oficiálně snídaně začala v 8 hodin. Po snídani jsme vyrazili na promáčenou „pláž“, kde jsme se zúčastnili příprav slavností. Spočívalo to v stavění oplocení, výzdobě umělými květinami a stavění dřevěných kulis. V mezičase jsme navštívili místní Carrefour a pak se vydali zpátky na oběd. Odpoledne proběhlo volně. Učitelé v jídelně probírali program na následující dny a další podrobnosti pobytu. My jsme se bavili, jak se dalo. Občasné přeháňky nám povětšinou kazily plány, ale i přesto jsme se snažili vhodně zabavit.

 

3.      den (7. července)

„A chčije a chčije.“ (Vzpomínáte na film Na samotě u lesa?) Počasí je stále nic moc, ale nám to na optimismu neubírá. Po snídani jsme měli 3 hodiny na výrobu triček ve skupinkách na určité téma. Skupiny byly 4 a každý člen to dané téma prezentoval ve svém jazyce. Skupiny si vybraly témata: zvířata, vesmír, oblíbené sporty, roční období a učitelé si vybrali téma mezinárodního slovníku. Řekla bych, že tato aktivita sklidila zasloužený úspěch. Ačkoliv ne každému se malování líbilo, alespoň se něco dělo. Kdybychom věděli, co nás bude v příštích dnech čekat, tak bychom si u toho i nadšeně zpívali. Po obědě nás čekal výlet k jezeru. Celodenní přeháňky nás docela děsily, ale i tak to bylo moc fajn. Jako aktivity tam byla lanová dráha a šlapadla. Zabralo nám to krásně celý odpolední program. Večeře byla zastoupena grilováním na nedalekém fotbalovém stadionu. Vše vypadalo perfektně. Usadili nás ke stolu, nalili pití a začali nosit haldu nejrůznějšího jídla. Už jsme netrpělivě čekali na to voňavé masíčko, ale bohužel jsme museli slintat na tácek se syrovým masem. To jsme si totiž museli ogrilovat sami a ke všemu začalo silně pršet. Většina z nás ve frontě na maso žvýkala přílohu, aby zahnala kručení u břichu. Nakonec jsme se přece jenom najedli a nebylo to zlé. Dostali jsme také desert, který byl úchvatný. Tento den se opravdu povedl.

4.      den (8. července)

Po snídani jsme vyrazili na otevření námi připravované „Anor-pláže“. Oficiálně bylo přestřižení pásky stanoveno na  11.00 hod. Na místě jsme byli pro jistotu již dříve, abychom neudělali společenské fau-pas a nepřešli pozdě, a to už v 10.30 hod. Kromě několika jedinců jsme však byli jediní hosté, takže radní mohli být rádi, že jsme z té dálky přijeli. Nahnali nás před pásku a udělali foto do místních novin. Udělali jsme jim slušné křoví. Po otevření (které se odehrálo až desítky minut po 11. hodině) místní mažoretky ve věku 4 – 50 let předvedly svůj úžasný program, který vyprovokoval některé české učitelky k nevídaným výkonům, přestože jsme všichni po tom dešti stáli v těch pískových „sr....ch“. Možná jim k tomu dopomohl welcome drink (cider). Zaujali jsme je natolik, že nás potom vyzvaly k ukázkovému večeru našeho tanečního a pohybového umění.

Odpoledne byl sportovní den. Lehce jsme se nudili (ne všichni). Během odpoledne asi pětkrát pršelo. Dochází nám teplé oblečení a trpělivost.

Večer bylo grilování v jídelně – naštěstí (zase párky).

 

5.      den (9. července)

Dopoledne jsme se vydali na úklid hřiště blízko ubytovny a proběhla diskuze v jídelně. Po obědě jsme nacvičovali tance a šli nakoupit do Carrefouru. Odpoledne všechna děvčata začala nacvičovat (napřed se dohadovat) tanec na večer. My jsme nakonec vybraly namixovanou skladbu písniček (Mambo, Makarena, Ptačí tanec a Michael Jackson). Večer jsme předvedly tance. A myslíme, že sklidily zasloužený úspěch a úsměv (o který se postaral hlavně Ptačí tanec v podání dívek od 16 – 18 let). Pak jsme se navečeřeli a šli spát.

 

6.      den (10. července)

Výlet do Bruselu. Po brzkém stávání a obvyklé snídani jsme nasedli do autobusu směrem Belgie. Hned po vyjetí všichni usnuli a probudili se až krátce před Bruselem. Vylezli jsme do sychravého a deštivého počasí a vydali se ulicemi k Evropskému parlamentu.    Úspěšně jsme prošli bezpečností kontrolou a zasedli do zasedací síně a poslechli si prezentaci v anglickém jazyce. Dozvěděli jsme se zajímavé i nezajímavé věci a poté jsme se vydali do hlavního sálu, kde se politici dohadují. Poobědvali jsme v Mc´Donaldu. Obdrželi jsme papíry s hrou, kterou skoro nikdo nedělal, protože byla napsaná pouze ve francouzském jazyce a Francouzi ve skupině zase neuměli jiný jazyk než francouzštinu. Tak jsme dostali 3 hodiny volno na nákup. Společně s pralinkami jsme se vrátili nazpátek do Anoru.

 

7.      den (11. července)

Po snídani jsme jeli do Eco-musea ve Fourmier. Dozvěděli jsme se, že v této oblasti byl textilní průmysl nejdůležitějším odvětvím, a další zajímavosti z tohoto oboru.

Odpoledne jsme všichni připravovali národní jídlo. Češi vařili bramboráky a vdolky. Poláci – favorky a kuřecí placičky s bramborem; Němci – hot and fat = masové kuličky, kyselé zelí, opečené uzené maso, brambory a UHO (univerzální hnědá omáčka; ale moc dobrá); Francouzi – ohřáli zbytky z oběda. Škoda, neměli jsme tak možnost ochutnat nějakou francouzskou specialitu.

Večer jsme ochutnávali ostatní jídla a prezentovali naše města. Naše prezentace splnila veškeré podmínky k tomu, aby byla nejlepší.

 

8.      den (12. července)

Výlet do města Boulogne sur mer – akvárium Nausicaá, Centre National de la Mer, kde jsme mohli vidět různé vodní živočichy – od mořských koníků, po žraloky a lachtany. Poté jsme se sešli u autobusu, dostali jsme oběd (tuňáka v housce, jablko, brambůrky, piškot, vodu) a poté jsme měli na výběr: jít buď do města, nebo na pláž. V pět hodin jsme se sešli u autobusu a vydali se na cestu zpátky do Anoru. Nikdy nezapomeneme na tak luxusní autobus, kterým jsme měli tu čest jet (dvoupatrový s koženými sedačkami a navíc se záchodem). Po příjezdu jsme měli večeři – fazole s párkem a hráškovou polévku (chutnala jako bramborová kaše)

 

9.      den (13. července)

V 10 hodin jsme se vydali na exkurzi do místní školky. Nejprve nás tam měl někdo odvézt, jelikož se tak nestalo, došli jsme po vlastních. Viděli jsme několik tříd, které byly zařízené pro danou věkovou skupinu dětí. K obědu jsme měli kuskus s masem. Odpoledne se uskutečnilo vytoužené nakupování v obchodním centru v nedalekém Fourmier. Na večeři jsme jeli k nedalekému jezeru do bufetu. Dali jsme si steak s hranolky (někdo v mase cítil rybinu, někdo měl steak téměř syrový). Navečer jsme měli ještě meeting s celou naší skupinou.

 

10.  den (14. července – státní svátek Francie)

Ve čtvrt na dvanáct jsme stáli před radnicí a poslouchali proslov paní starostky. Hrála hudba, hasiči stáli v pozoru a paní starostka uctívala památku hrdinů, kteří padli za svobodnou Francii v době Velké francouzské revoluce r. 1789. Zvláštní bylo, že se vše odehrávalo u pomníku padlým vojákům v době 1. světové války.  S odbíjením kostelních hodin průvod vyšel do ulic. Nakonec jsme zastavili před hasičárnou, kde jsme si všichni připili džusem a ciderem. Prohlédli jsme si jejich hasičárnu a poháry z fotbalu. Po výtečném obědě jsme seděli v jídelně a poslouchali celkové zhodnocení zájezdu. Zjistili jsme, že se tábor bude konat příští rok u nás v Příbrami.  Po zmrzlince jsme dostali mapku města a museli jsme najít koně. Po pár minutách jsme ho objevili, ale bylo to docela zklamání, protože kůň nebyl vůbec dodělaný a krásou také neplýtval. Poté jsme se vrhli na balení oblečení a hlavně dobrůtek, které si vezeme domů. Cestou na radnici jsme se znovu zastavili u hasičárny, kde jsme se vyfotografovali s hasiči. U radnice jsme dostali každý lampion na tyčce a s davem lidí jsme se vydali do ulic Anoru. Celý večer i tábor se zakončil nádherným a velkolepým ohňostrojem.  

 

11.  den (15. července)

Páni řidiči přijeli z Čech do Anoru už v sobotu večer, takže už v 7:30 hodin byli vyspalí a odpočinutí připraveni k odjezdu. K snídani byl konečně croissant, tolik vytoužený. Po snídani nastalo loučení, které se samozřejmě neobešlo bez slziček, vřelých objetí a hezkých slov. Pak už se Češi a Poláci rozjeli do svých domovů, Němci ještě vyrazili na návštěvu Paříže a na Francouze zbyl úklid ubytovny a kuchyně. Po dvanáctihodinové, naprosto klidné cestě jsme dorazili do Příbrami. Dík patří samozřejmě řidičům z firmy TRANSPORTSERVICE UNGER, Fričova 1240, 263 01 Dobříš, tel. +420 602 354 021. Ještě rozloučení v Jiráskových sadech a rozchod užít si zbytek prázdninových dní!

 

Hodnocení tábora (bezprostřední ohlasy účastníků kempu):

Čekala jsem, že přijedu do Francie a nebudu dělat nic jiného, než mluvit a mluvit anglicky. Přála jsem si také, aby každý den byl až do večera naplněn zábavou a poznáním nového. Bohužel, mé očekávání bylo tak veliké, že po pár dnech u mě došlo ke zklamání. Nebylo to takové, jak jsem si představovala. Jsem ale ráda za to, že se mi povedlo více poznat lidi, které denně potkávám ve škole. Nelituji ale toho, že jsem jela, protože každá zkušenost je dobrá.                                                                                                                                                                                                                                        Míša Vacová, 2. A

Jsem ráda, že jsem jela, protože mám zážitky, které bych už asi nikdy nezažila. Bylo velmi zajímavé poznat chování ostatních národů. Velké minus dostává organizace, která byla skoro na bodu mrazu, i když pár věcí se jim doopravdy povedlo.                                                                                                                                                                                                                                       Kristýna Ptáčková, 2. A

 

/Hodnocení po prázdninách:

Když se ohlédnu zpět, vůbec ničeho nelituji. Vzpomínám na špatné události se smíchem a s těmi dobrými se chlubím, kde se dá. Už se moc těším, až přijedou na návštěvu do Příbrami, protože nakonec i když neuměli skoro vůbec anglicky a zezačátku jsme s nimi vůbec nerozuměli, byli moc fajn. Hlavně s námi byli perfektní pani profesorky, se kterými jsme si to maximálně užili, a jsem jim za to moc vděčná.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           Kristýna Ptáčková

Anoru jsem si říkala, že už chci domů, ale když konečně jedeme, vím, že bych tam nejraději ještě na nějakou dobu zůstala. Zklamalo mě, že jsem měla malou možnost komunikovat anglicky, a také neustálé čekání, ale dobrých věcí tam bylo víc než dost.                                                                                                                                                                                                                               Aneta Krátká, 2. A

Velice se mi líbila komunikace s polskými dětmi, které se s námi s chutí zapojovaly do různých her. Mnozí z nás si tam našli kamarády, se kterými určitě zůstanou ve spojení přes facebook. Jediné, co bych vytkla, je stálé čekání.                                                                                                                                                                                                                                                                     Jana Metelcová, 3. C

Anor byl taková prázdninová aktivita, kterou jsem ještě nikdy nezažila. Jazykové schopnosti jsem si neprohloubila, ale poznala jsem chování jiných národů, za což jsem moc ráda. Také jsem ráda, že jsem byla v Bruselu, v lanovém centru, ale moc mě štvalo, že nám skupiny jiných národností téměř nerozuměly. Čekání bylo pořád a dlouhé. Jako největší plus pro mě bylo to, že jsem více (i nově) poznala lidi z naší školy. Ti, které myslím, snad vědí. Jsem moc ráda.                                                                                                                                                                                                                       Nela Rychterová, 3. A

 Já jsem cestu vnímal již od začátku jako dovolenou, takže jsem ani neočekával, že si budu zlepšovat angličtinu. Chtěl jsem se pouze podívat do cizí země za cizími lidmi, aniž bych nějak řešil ubytování, stravu nebo organizaci. Jsem skutečně rád, že jsem viděl Evropský parlament, Brusel, anorského koně, a také že jsem si zaplaval v moři. S tímto výletem jsou pro mě spojena pouze pozitiva, proto jsem šťastný, že jsem ho absolvoval.                                                                                                                                                                                                                                                                                    Saša Halaj, 2. A

I když jsem si první dny říkala, už aby byl konec, nakonec to nebylo špatné. Nejhorší bylo neustálé čekání na něco nebo na někoho a počasí, které ale nikdo neovlivní. Jsem ráda, že jsme měli možnost seznámit se s lidmi z cizích zemí.                                                                                                                                                                                                                                                            Lucka Patetlová, 3. C

První den, když jsme přijeli do tábora, jsem si řekl, už abychom jeli domů. Špatné jídlo a pití tomu napomáhalo. Ale další dny bylo jídlo lepší a konečně se mi tu začalo líbit. Poznal jsem nové lidi, které bych normálně nepoznal. S kým se dalo nejvíc povídat, byli Poláci. I přes jazykovou bariéru jsme se domluvili. Nejvíc mě štvalo počasí, které bylo hnusné a strašně proměnlivé. Myslím si, že tento výlet nebo spíše „dovolená“ byla dobrá zkušenost. A poslední věc, která vadila určitě všem, bylo neustálé čekání.                                                                                                                                                 Jarda Kurinec, 2. A

První dny v Anoru byly kritické. Ať už kvůli vrzajícím lehátkům, proměnlivému počasí, špatné organizaci nebo věčnému čekání. Postupem času jsem ale přišla na to, že kvůli tomu tam vlastně nejsme. Šlo přeci hlavně o komunikaci, kterou jsme i přes jazykovou bariéru zvládli. Jsem ráda, že jsem se pobytu zúčastnila, a zároveň děkuji všem zúčastněným. Ať už vedoucím nebo studentům.                                                                                                                                                                                                                                                                                 Maruška Petráňová, 3. C

Do Anoru jsem jela si především odpočinout od stereotypního života v Příbrami. Začátek pobytu byl pro všechny zklamáním kvůli špatné organizaci programu, ale postupem času se díky tomu začala naše čtrnáctičlenná parta stmelovat a brát celý pobyt jako dovolenou s partou přátel. Postupně jsme začali komunikovat i s Francouzi, Poláky a Němci. Komunikaci s Poláky nám usnadňovala podobnost našich jazyků, s Němci jsme se bavili anglicky a trochu i německy, a když na komunikaci naše síly nestačily, jistil to „strejda google“. Paní učitelky se nám všemožně snažily zpříjemňovat volný čas a za to jim děkuji, nečekala jsem až takovou pohodu. Výlety do Bruselu, lanového centra, mořského akvária a eko-muzea všechny zúčastněné stmelovaly ještě víc. A pokud jde o procvičování cizího jazyka? Ruce, nohy, pár slovíček a google to jistily, ale i tak si myslím, že jsme si všichni cizí jazyky procvičili. Co dodat na závěr? I přes nepřízeň počasí a špatnou organizaci jsme si to podle mě všichni užili a při odjezdu jsme uronili nebo potlačili pár slziček. Všem děkuji za úžasné vzpomínky!!                                                                                                                                                                                                 Jana Zelenková, 3. C

 

S odstupem několika dní:

 

„Paní Ivo a Věro,

chtěla bych Vám moc poděkovat za úžasný výlet, plný krásných zážitků. Organizace se moc nepovedla, ale já jsem si to díky Vám moc užila :).
Proto Vám chci poděkovat, že jsem s Vámi mohla jet :)sešli jsme se opravdu dobrý kolektiv. :)byla jsem ráda, že jsem si mohla odpočinout a pořádně od plic se zasmát :)

Ještě jednou Vám moc děkuji a doufám, že se o prázdninách ještě uvidíme :)                                                                                                                                                   Jana

Letní tábor nebo spíše dovolená v Anoru mi dala mnoho věcí, přátel a poznání, za která jsem ráda, ale i nerada. Ale beru to jako dobrou zkušenost do dalších let. Nakonec bych chtěla říct, že jsem ráda jela, neboť navázání kontaktu s Němci, Francouzi a Poláky bylo skvělé. Budu na tyto dny strávené ve Francii vzpomínat ráda.                                                                                                                Anna Novotná, 2. B

Prvních pár dní, kdy jsme si přála odjet co nejdříve domů, bylo opravdu hrozných. Ale stačilo jenom trochu času a já si zvykla na dlouhé čekání, nefungující organizaci, ale hlavně na lidi, mezi kterými jsem byla. Nejenom že jsme si vytvořili nové kamarádství s lidmi z Čech, ale také jsme si, tedy alespoň já, zvykla na trochu „sušší“ Poláky, provokující Němce a okouzlující Francouze. Ze začátku bych nikdy neřekla, že až budeme odjíždět, potečou slzy a mně bude tak smutno. Moc děkuji, že jsem měla možnost jet.                                                                                                                            Evča Hájková, 2. B

A les responsables:

 Na jedné straně jsem velmi velmi velmi ráda, že už jedu domů, ale na straně druhé jsem ráda, že jsem poznala své svěřence i z té lidské stránky a že jsem měla možnost poznat práci svých kolegů v zahraničí a utvořit si názor na některé charakterové rysy jiných národností. Každá zkušenost je dobrá.                                                                                                                                                                   Paní Věra

Své hodnocení píšu s odstupem, takže možná bude jiné než předchozí. Pro mě jsou tyto výlety velmi traumatizující, protože neznám výborně žádný cizí jazyk. Trochu rozumím, ale vůbec nemluvím. Vždycky si uvědomím, jak je dnes pro děti důležité, aby se učily cizím jazykům. Nejen angličtinu, ale minimálně ještě jeden jazyk. Bez toho jako by člověk nebyl. Na druhé straně poznávám ráda nové kraje, nová místa, nové lidi, ráda zpracovávám zážitky z cest, zpětně si prohlížím fotografie a vzpomínám, jaké to kde bylo. Takový byl i tento tábor – poznala jsem nové místo, nové lidi, jejich charakter, mentalitu jiných národů. Zjistila jsem, jak jsou naše české děti šikovné, u každé aktivity byly vždy první, nejaktivnější, všech úkolů se zhostily s bravurou. Je to pro mě i doklad toho, že svou práci děláme snad dobře, a to povzbuzuje do další pedagogické práce. Takže děti, děkuji vám, že jsem s vámi mohla strávit deset příjemných dní, poznat vás i z jiné stránky než ve škole, zjistit, jaké jste, co umíte, co chcete, jaké prožíváte radosti, ale bohužel i starosti. Takový je život a já jsem ráda, že jsem u toho s vámi mohla být. Přeji vám hodně štěstí do dalšího života, mnoho úspěchů ve studiu, ale i v osobním životě a ještě mnoho takovýchto zážitků.                                                                                                                                                                                                                                                                                          Paní Iva

 

MĚSTO ANOR

 

Popis

Anor je pozoruhodné místo z více důvodů. Je to místo, které se nachází v kulminačním bodě na severu departementu. Ten se nachází v lese sv Huberta v n.v. 271 metr (na téměř belgických hranicích). Ale zvláště je Anor perfektní syntézou hlavních charakteristik tohoto území la Thiérache. Hlavním rysem tohoto kraje je především venkov s lesy, rybníky, pastvinami a živými ploty. Díky množství cest a bohatství fauny a flóry je Anor ideálním místem pro pěší turistiku.

 

Trocha historie

Jméno Anor se vyvinulo v průběhu věků z Anora (1151), Annora (1177), Anoire (1186), Anore (1196), Anhors (1349), od r. 1719 se registruje podoba Anor. To znamená „obklopený vodou“, „ na okraji nebo na hranici“, nebo ještě „ušlechtilé pole“, aniž bychom přesně věděli, která z těchto hypotéz je správná.

Anor byl založen Kelty, pak obsazen Římany a nakonec připojen k Říši římské v roce 843. R. 1196 se stal svobodnou obcí na základě listiny NicolaseAvesnes. Byly postaveny pevnosti na ochranu obyvatel: Lobiette, Neuve-Forge. V 17. století byly zničeny tři hrady. 17. 9. 1678 se Anor stává francouzským městem. Pohraniční vesnice Anor trpěla po celou dobu své historie nájezdy dobyvatel.

 

Bohatá a zachovalá příroda

Bohatost a zachovalost přírody umožňuje Anoru hrát do karet zelenému cestovnímu ruchu.

Aby došlo k prodloužení pobytu turistů, obec spoléhá na dynamickou iniciativu unie, která se specializuje na pěší turistiku.  Dva velké turistické okruhy procházejí městem a Iniciativní svazek (SI) vytvořil bohatou databázi několika tisíc kilometrů promenády v Thiérache, v Ardenách, ve Francii nebo v Belgii.   

 

Průmyslové know-how

Ale velmi bohatý přírodní kapitál nesmí zakrývat hospodářskou činnost, včetně průmyslové. Mezi skvosty místního průmyslu patří hutě a ocelárny v Anoru.

 

Strukturované plánování

Město Anor se nachází na jihu departementu Nord (Sever) v kantonu Trélon, na východ od města Fourmies a severně od města Hirson. Má asi 3.320 obyvatel.

Původní ves byla silně poznamenána vzestupem kovářství a sklářství, které narušily jeho strukturu a způsobily vznik dělnických malých domků namačkaných podél hlavních silnic.

 

Trocha zeměpisu

Anor se nachází na okraji území, pouze 7 km od belgických hranic. Anorské bahno je tvořeno především rozkladem na místě odtoku z devonských hornin, zvláště pískovce. Je to velmi jílovité bahno.

 

Sport a volný čas

Díky krásné přírodě se tu lidé ve volném čase zabývají především pěší turistikou, turistikou na kolech a rybařením. Je tu však i mnoho možností ke sportovním aktivitám – rybníky ke kanoistice, skály k horolezectví, bazén, bowling, golf, letiště, tenis, volejbal, fotbal, gymnastika, auto-rodeo klub, dojo, ZOO a jiné.

 

 

Kultura a kulturní dědictví

I kulturní vyžití je tu bohaté. V Anoru a okolí se nachází: Dům regionálního přírodního parku v Marilles, Muzeum skla v Sars-Poteries, Matissovo muzeum v Cateau-Cambresis, Železnice třech údolí v Mariembourgu v Belgii, Farma „Most zdraví“ ve Feronu, Opatství Saint-Michel, Eco-muzeum ve Fourmies a další. V Anoru se nachází pět škol: Škola Malý ovocný sad, Mateřská škola Malý vlk, Škola Daniela Vincenta, Škola sv. Josefa, Obecní škola hudby, kde se děti učí hrát na flétnu, piano, klarinet, saxofon, trubku, tubu, roh a trombon. Jedná se o školy základní, na střední školy musí děti dojíždět do sousedních měst. V obci se rovněž nachází Knihovna Marcela Pagnola.

 

Gastronomie

Místním oblíbeným produktem je anorský escavèche, připravovaný z malého žraloka s cibulí, octem, citronem, dále jablečný kvašený mošt – cider (z bio sadu), místní pivo Culminante, produkty z mléka. Mnoho restaurací nabízí místní kuchyni z darů země.

017023067

 Tady jsme bydleli                                                                 Anorský kostel                                                                      Parlament

 068092171

            Parlament                                                                   Bruselská radnice                                          Boulogne-sur-Mer